Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 3. 2022

Abychom na cestě nebloudili

Život je cesta, která vede domů. Vracíme se k Otci, čeká na nás. Někdy se také říká, že je to cesta ze tmy ke světlu. Každopádně není přímočará ani lehká, však nám to Pán taky nikdy neslíbil, naopak: „Kdo chce jít za mnou, nes každého dne svůj kříž a následuj mne...“ (Luk. 9, 23–27) On o nás ví, má s námi trpělivost a umí čekat. Je jako zahradník, který zasadil ovocný stromek a ví, že ponese ovoce až po mnoha letech. A co teprve člověk! Po roce začne žvatlat první slova, dělat první krůčky, v pěti letech se učí číst, psát, ve dvaceti se stává dospělým a trvá to celý život, než se naučí opravdové lásce.

Na cestě pro nás Pán vytyčil jakási znamení, chcete-li dopravní značky, ale také lavičky u cesty, kde si můžeme odpočinout. Jsou to viditelná znamení neviditelného Boha, církev je nazývá svátostmi. Je jich sedm, ale o těch dalších snad později.

První a nejdůležitější svátostí je křest. Křtem jsme naroubováni na Krista: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten ponese mnoho ovoce, neboť beze mě nemůžete činit nic.“ (Jan 15, 5–7) Křtím-li malé děti, rodiče, příp. kmotři se musí zaručit za jejich výchovu. U dospělých se předpokládá znalost Božího práva, znalost Písma.

Rozhodneme-li se pro následování Krista, nebude to cesta snadná. Ale jistě ne nudná. A On nás chce proměňovat a budeme směřovat k něčemu krásnému, velkému. Cesta plná dobrodružství, kdy budeme postupně odhalovat jeho tajemství a žasnout. Přesto se nám do cesty postaví mnoho překážek. Ten had z ráje mluví i dnes ke každému z nás a my ho někdy docela rádi posloucháme. V každém z nás je náklonnost ke zlému už od Adamova hříchu neposlušnosti. Měli bychom mít na paměti, že nejsme pány vesmíru a že On se pyšným protiví, ale pokorným dává svou milost.

Dnem 2. 3. začíná popeleční středou postní doba. Tichá a vážná. Život nemůže být samý flám, samé veselí. Postní doba je dobou zastavení se, ohlédnutí, jdeme-li ještě po správné cestě a za správným cílem. Doba smíření. Doba přípravy na velikonoční radost ze vzkříšení, která bude i naším vzkříšením.

Využijme další svátosti, a tou je svátost smíření. Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako mě poslal Otec, tak já posílám vás. Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu odpuštěny jsou...“ (Jan 20, 19–23) Jak osvobozující! Z otroctví hříchu se opět dostáváme do svobody Božích dětí. Můžeme začít znovu a neohlížet se zpět. Máme jistotu Božího slova, které neklame. Na místě kněze je sám Ježíš, milující a odpouštějící. Využijme této doby milosti.

Přijměme tento čas jako dobu smíření, dobu pokání. Právě teď je to nesmírně důležité. Společnost je nemocná, my všichni jsme nemocní a nemyslím tím covid. Je nutné smířit se mezi sebou v rodinách, se sousedy, mezi jinak smýšlející v politických stranách. Musíme krotit všemocnou pýchu, kdy každý má svou pravdu a nechce ustoupit. Katastrofa je na dosah! Jen jedna pravda přetrvá, pravda Boží. A On od nás chce jen jedno: MĚJTE SE RÁDI!

Přeji krásnou dobu postní.

P. Stanislaw Sikora,
farář v Hostinném