Je ještě dnes možné žít v pravdě?
Nejen možné, je to nutné. Je to náročné, těžké, ale jedině správné. Že se nemá lhát, krást…, máme zakódováno ve svém svědomí už od narození. A jak dobře jsou na tom malé děti, kterým to maminky připomínaly už od malička! „I když tě nikdo nevidí,“ říkaly, „vidí tě Pán Bůh, který ví všechno.“ A děti to chápou lépe než my dospělí. My musíme mít na všechno vědecké důkazy.
Váš bývalý prezident V. Havel často mluvil i psal o životě v pravdě. Písmo to říká takto: „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný i ve velké. Kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.“ (Luk.16, 10) Např. někdo chce ušetřit 5 Kč na WC, když tam zrovna nikdo není, někomu se např. líbí tužka, rozhlédne se, skrytá kamera také není vidět… Naši předkové věděli o té skryté kameře, když říkali: „Boží oko všechno vidí, vidí do srdcí všech lidí, jeho nikdo neošidí…“ Jim se ani nezdálo o vynálezech, které jsou pro nás dnes běžné. Vezměte třeba takovou malou věcičku – říká se jí flash disk. Do ní se toho vejde! Bezpočet dat, mnoho filmů, záznamy rozhovorů, hudba. Také film našeho života se v nás někde nahrává a tomuto „zařízení“ se odpradávna říká duše. Bůh nás utvořil z prachu, z prvků země a vdechl do nás ducha. (1 Mojž. 2, 7) I stvořil Bůh člověka, prach ze země a vdechl mu do chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Duše člověka, tvora, je ve stejné dimenzi se svým stvořitelem: nehmotná, a proto nezničitelná, velice cenná pro svého Tvůrce a žádoucí kořist pro jeho odpůrce Satana. Také bychom ji mohli přirovnat ke „skryté kameře“ a Pán života nám jednou při setkání s ním ten film přehraje. Pak poznáme sami sebe, poznáme, co jsme jen tak „hráli“, i to, co jsme mysleli doopravdy. Že se trochu bojíte? Já také. Teď si rychle vzpomeňte na svého tatínka a na to, jak nám naši rodiče odpouštěli všelijaké lotroviny, když jsme byli malí. Jak nám rozuměli, vždycky když jsme upadli, zvedli nás, povzbuzovali. A když nás museli trestat – i to patří k výchově –, bolelo je to víc než nás. Bible to říká takto: „Vy, ačkoli jste zlí, umíte dávat dobré věci svým dětem, čím spíše váš Otec v nebesích...“ (Mat. 7, 9–12) Náš Otec je veliký grand! Mnohem větší, než si umíme představit: chápající, odpouštějící, velkorysý. Když byl Ježíš souzen Pilátem, na většinu obvinění neodpovídal. Stál tam bezbranný, tichý, mlčel. Na jedno však odpověděl: Pilát se ho ptal: Ty jsi tedy král? Ježíš odpověděl: Já jsem se proto narodil, abych vydal svědectví pravdě. Každý kdo je z pravdy, slyší můj hlas. Pilát mu řekl: Co je pravda? (Jan 18, 37–39) A ta otázka zní dodnes a dodnes zní nenávistný řev davu: „Ukřižuj!“ Byla tam a tady je také ona mlčící skupina.
Ježíš zcela jasně říká: „Já jsem Pravda, Cesta, Život.“ Pilát nakonec podlehl nátlaku, přestože byl přesvědčen o jeho nevině. Nemohl připustit, aby bylo ohroženo jeho postavení. Kristus je ukřižován, ještě mu probodli kopím srdce, aby měli jistotu, že je skutečně mrtev. Hrob byl zavalen kamenem, zapečetěn, k hrobu postavena stráž. „A jitro nastalo, den třetí. Tu městem ještě spícím letí vichrná zvěst: Je prázdný hrob! Marně se pyšní hrůze brání…“ (Jan Zahradníček: Popelka nazaretská) Pravda, i když je bezbranná, tichá, pokorná, se nedá umlčet. Na vaší vlajce měl být původně nápis: „Pravda Boží zvítězí.“ A ona zvítězí. O tom nepochybujte. Při dovršení dějin na konci věku bude film našeho života vetkán do dějin světa. Pak nám všechno bude jasné.
Bohoslužby jsou pořád stejně. Zelený čtvrtek v 18.00. Velký pátek v 18.00. Na bílou sobotu od 10.00 bude kostel otevřený, zveme k Božímu hrobu. Neděle Zmrtvýchvstání Páně v 9.00, v 11.00 v Dolní Kalné.
Přeji krásné a požehnané Velikonoce!
P. Stanislaw Sikora, farář farnosti Hostinné
