O pokladu skrytém v poli
Jsou logické a rozumové důvody, pro které lze věřit ve stvoření světa podle Bible a v Boha jako o první Příčině, prvním hybateli, Zákonodárci… Pokud však neuvěříme srdcem, pouhý chladný rozum nestačí. Ježíš ve své době mluvil k lidem v podobenstvích, aby jim přiblížil svého Otce i sebe. Svým učedníkům pak vysvětloval jejich smysl. Mluví tak k nám i dnes.
Nabízím vám kratičké podobenství o pokladu skrytém v poli (Mat. 13, 14). „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje: z radosti nad tím jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole.“ Teď byste měli zapojit také trochu fantazie: přirovnejme náš život k poli, na kterém pracujeme, i když v dnešní době přirovnání k práci na poli poněkud kulhá. Dříve většina obyvatel byli rolníci, kteří se starali o výživu lidstva, dnes prý na to stačí méně než 5 %. Tím polem mohou ale být výrobní pásy v automobilkách, pulty prodavačů, počítače… Všichni musíme pracovat. Je moc důležité, s jakou chutí a s jakou radostí. Mnozí z nás přicházejí z práce unavení skleslí, práce se často stává monotónní, a ještě jsme plni starostí, abychom o ni nepřišli. Často dochází k takzvanému vyhoření, možná i k depresím.
Kdybychom tak věděli, že v našem poli je ukrytý poklad! To bychom hned zbystřili naši pozornost, začali bychom orat či rýt do větší hloubky, víc si všímat okolí, víc přemýšlet. Ovšemže ten poklad tam je! Jen ho najít, nepřehlédnout, neminout ho! Ten, který ho vložil do našeho života, On, chce, abychom ho hledali, On sám nám pomáhá ho nalézt. Směruje nás k sobě různými událostmi v našem životě, které často považujeme za náhodu, působí na nás četbou dobrých knih, jednáním moudrých lidí a nechce, abychom své hledání vzdávali. Povzbuzuje nás: „Hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno…“ Náš život, někdy plný starostí a nepochopení, dostane pevný bod, teprve až nalezneme poklad. Ten spočívá v našem vztahu k Bohu a k lidem, je ukryt ve víře, naději, lásce. Je tady Někdo, kdo nás má rád. On si nás našel a my mu náležíme. Jsme jeho milované děti. Navenek se možná nic nezmění, ale v srdci budeme jásat: „Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země, Alleluja!" (Žalm. 103)
Co uděláme s pokladem? Rozhodně by nebylo dobré znovu ho ukrýt a chodit se na něj podívat třeba jen jednou za týden v neděli, bát se, aby nám ho někdo neukradl. „Nikdo nestaví svíci pod kbelík, ale chce, aby svítila všem v domě.“ (Mat. 5, 13–16) Nejlepší investicí je rozdávat z něj druhým. Z pokladu nebude ubývat, naopak. Čím více rozdáme, tím víc se nám vrátí. Takové je Boží počítání.
Rád bych sem přidal ještě podobenství o rozsévači (Mat. 13, 1–9, 18–23). Ten rozsévá na poli zrno, a tím zrním je Boží slovo. Některá semínka padnou do trní, některá na kámen, jiná do dobré půdy. Snažme se, aby naše políčko bylo dobře zorané, okopané, bez kamení, trní a plevelů, tak aby pokud možno všechna semínka padla do dobré půdy a vydala dobrou úrodu. K tomu nám pomáhej Bůh a ostatní je na nás.
P. Stanislaw Sikora
děkanství Hostinné
