Podzimní zamyšlení
Neměli bychom si ten nadcházející podzimní čas okrášlit špetkou poezie? „Co v mlze mřele ozvěna a pouze kravka zpožděná se pásla mezi olšemi a smutek táhnul po zemi...“ Jaroslav Vrchlický, básník přírody, umí krásně vystihnout atmosféru všech ročních období. Také tesknotu podzimu, času, který právě nastává. Ale i jeho smutek má svoji neopakovatelnou krásu a měli bychom si ji náležitě vychutnat, protože jak praví kniha Kazatel (3, 1–8)„Všechno na světě má svůj čas. Je čas rození i čas umírání, je čas sázet i čas trhat, je čas plakat i čas smát se...“ Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo a Bůh vyhledá co zašlo...“ Tato kniha je připisována králi Šalomounovi, pravzoru moudrosti. Když se ujímal vlády, místo bohatství a dlouhého života si přál od Boha dar moudře spravovat svůj lid. Dostal obojí. Moudrost, nesmírné bohatství i dlouhý život. Tak jedná Pán i s námi. „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst, co si oblečeme? Váš Otec přece ví, co potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6, 31–34)
Známý je příběh ze soudní síně: dvě ženy se přou o dítě. Každá tvrdí, že dítě je její. Šalomoun dá přinésti meč a poručí dítě rozseknout vedví. Tu jedna z oněch dvou žen vykřikne, ať dítě dají té druhé. Pravá matka! Skutečná matka chce, aby její dítě žilo. Také náš Otec chce, abychom žili.
Spojením dvou buněk jsme povstali z takového malého nepatrného NIC, přesto už tam na začátku bylo všechno. Prý kdybychom stále rostli geometrickou rychlostí, zakrátko bychom naplnili celý vesmír. Snad ano. Matematici to spočítali, já ne. Ale oni nevědí, kde končí vesmír. Já také ne. Po narození jsme přišli do úplně jiného světa, asi jako když z kukly vyletí motýl. Po léta jsme se vzdělávali a nabírali zkušenosti, vědomosti atd. A nakonec by se všechno mělo změnit v hromádku popela nebo v pár zpuchřelých kostí? Vždyť On nás stvořil pro sebe, ke svému obrazu! Ani hmota se neztrácí, jenom se mění. My ale máme v sobě jiskru jeho Ducha? Ducha, který nepatří složené a záhadné hmotě a není vázán na čas a prostor... Sv. Augustin: „V čase existuje jen jedno – přeměna. Na věčnosti Boží jen jedno – trvání.“ Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné a neklidné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě...! Z překladů starších vydání knihy Kazatel je známé spíš toto: „Marnost nad marnost a všechno je marnost.“ To by mohlo u mnohých vyvolávat skepsi – Kazatel ovšem dodává: „Kromě jediného: Boha milovat a jemu sloužit.“
Kdyby dítě, o které se ženy přely, bylo větší, asi by se Šalomoun zeptal jeho, která je pravá matka. Každý člověk je odsouzen k mravnímu zápasu. Je v nás jakési vnitřní pnutí, abychom sami poznali, komu patříme, komu chceme patřit a sloužit.
Některá období roku, ticho podzimu a na konci listopadu začínající advent jsou jako stvořené k tomu, abychom se zastavili, abychom se přiblížili k vlastní podstatě, ke smyslu života. Využijme je.
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé v neděli 31. 10. v 16.00 na hřbitově.
Slavnost Ježíše Krista Krále a 1. neděle adventní a další vždy v neděli v 9.00 ve farním kostele.
Přejí všem krásný a požehnaný podzim ve zdraví, štěstí a radosti.
P. Stanislaw Sikora, farář v Hostinném
