Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 6. 2020

Velké záhady našeho života

Také se vám někdy zdá, že všechno kolem nás je obestřeno tajemstvím? Každá malá  hvězdička má na nebi své místo, každá kytička má svoji neopakovatelnou vůni, každá živá buňka v  našem těle má svůj  smysl, svůj úkol. A teď taková malá potvůrka – koronavirus! Kdo  z nás ji vidí? Jen pár vědců nejsilnějšími mikroskopy, takové malé neviditelné Nic, a dokáže najednou převrátit naruby celý svět! Proč? Jaký to má smysl???

V posledních letech jsme stále častěji slýchali: zvyšování DPH, trvalý růst životní úrovně, za lepší zítřky... S odstupem doby se nám zdají být směšné dohady o státním rozpočtu... Měli bychom se teď ptát: bylo to opravdu tak důležité? Není skutečný život něco jiného? Vždyť by nám mělo jít o něco mnohem, mnohem vzácnějšího, o Život sám, o to, poznat jeho krásu, jeho hodnotu, jeho jedinečnost.

Chyby, kterých jsme se dopouštěli, už asi přesáhly míru. Moudří lidé nás už dávno upozorňovali: tak takhle dál už ne! Ono se zvyká lehce na stále větší pohodlí, na stále vyšší platy a důchody, na stále větší možnosti zábavy a cestování. Z uzavřených jednotlivců, kdy K. Čapek by řekl: „Každý si před sebou valí tu svoji kuličku,“ se stává atomizována sobecká společnost, kdy si každý hledí jen ty své kuličky, neslyší nářek chudých, nářek sirotků. Vždyť sytý hladovému nevěří.

Olomoucký biskup P. Jan Graubner shrnul stav našeho světa do Modlitby v čase tísně v KT č. 12 a je k přečtení na našich farních webových stránkách... Připomínám jen ve zkratce: Znečišťování ovzduší, které je příčinou oteplování – výkřik malé Grety Thunberg – ubývání pralesů v Amazonii, které jsou plícemi naší planety  – hlas papeže Františka – zamoření oceánů plasty – výkřik němých uhynulých ryb. Pohodlná rychlá doprava, dřevo z pralesů, plasty – to vše přináší, nepřekročí-li to míru, užitek lidstvu. Ale co výroba zbraní? „Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?“

Vývoj lidstva a civilizace je nepopiratelný a naše lidské snažení je jistě převzato do Božího plánu se světem. Největšími překážkami jsou ovšem překážky mravní: pýcha, sobectví, strach. Nevidíte, jak ve společnosti narůstá, a lze to tak říct, „kultura smrti“? Potraty, eutanazie – teď už téměř běžné věci, ale nebijí včas do očí také trička mladých lidí, někdy i malých dětí, s lebkami a hnátami?

Měli bychom se možná poučit z této krize, pokud nás ještě nepoučila například pohádka O zlaté rybce, která plní rybářově ženě přání. Ona chce nejdřív jenom nové necky, pak jí nestačí nová chalupa, chce palác – a nakonec stojí zase u svých rozeschlých necek. Tak se modleme, aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil, abychom nechtěli, co nepotřebujeme a co nám štěstí stejně nepřinese.

Poslední neděli v květnu slavíme Svatodušní svátky, a týden nato poutní slavnost našeho děkanského kostela, který je zasvěcen Nejsvětější Boží Trojici. Bůh Otec – stvořitel vesmíru a života, Bůh Syn  –  zachránce, Vykupitel lidstva, dárce života s Ním. Otec a Syn spolu žijí v takové jednotě a lásce, že se stávají Jedním. Lásku, kterou vyzařují, tu nazýváme Duchem svatým. Bůh je láska, láska je třetí Osobou v Božské Trojici. Jsou tři, přitom Jeden. Když k onomu Jednomu budeme vztahovat svůj život, všechno do sebe začne zapadat. Budeme o trochu víc chápat jeho tajemství, jeho smysl a krásu.

Přeji krásný měsíc červen a trochu víc slunce do našich všedních dnů, krásné prázdniny a dovolenou. P. Stanislaw Sikora, děkanství Hostinné