Život není žádná nuda!
Možná jste také sledovali na ČT seriál Zázračná planeta, ale divíte se těm zázrakům. Protože v nich žijeme a jsou tu stále, už nám jako zázraky nepřipadají. Oč lépe jsou na tom děti, které když vidí mravenečka, sedmikrásku, motýlka, jásají. Pro ně to zázrak je. V Písmu se ovšem také praví: „Nebudete-li jako děti, do Božího království nevejdete.“ (Mat.18, 15–17
Ještě štěstí, že nás dospělé přivádějí vědci k tomu, abychom i my přemýšleli nad jedinečností, organizovaností a krásou života. Poznání a úžas! Od naší planety, zavěšené v kosmu tak přesně, že nepatrná odchylka osy Země by způsobila katastrofu přes fotosyntézu, tu úžasnou přeměnu, kdy rostliny pro nás vyrábějí kyslík nutný pro život. Stačí ovšem podívat se na „obyčejné“ věci s otázkou: „Proč, proč je to tak účelné a všechno do sebe zapadá v přírodě, a přitom je to také krásné?“ Pevná pavučina orosená ranní rosou, křídla motýla, nezaměnitelná vůně fialky či zářícího narcisu. (Taky se těšíte na jaro?)
Poznání a úžas! Vědci nám odkrývají hloubku vesmíru i nitro hmoty. Teď mají těžký úkol. Poznávat ten nepatrný zákeřný koronavirus a najít cesty, jak se mu ubránit. Věřme, že se jim to podaří, a tak se za ně modleme, i za všechny kolem nás. Jsme úplně svobodní v rozhodnutí dát, nebo nedat se očkovat. V přírodě tomu tak není, tam se jedná podle instinktů vložených do každého druhu. Kdo chce přežít, musí zabíjet. Přesto každý druh dostal na svou obranu určité schopnosti. Ostré zuby, pevné čelisti, pachové žlázy, mimikry... Také nám, jako lidskému rodu, byla dána ochrana před vyhynutím. Nejsou to ovšem zbraně ani ostré lokty či jedovatý jazyk. Už na počátku při stvoření vložil Bůh do člověka touhu po poznání pravdy a po dobru. Vložil to do našeho vědomí. A s tímto vědomím toho, co je dobré, bychom měli jednat. Komplikace s tímto poznáním přicházejí ve chvíli tragického rozhodnutí, popsaného v Gen. 3. Dodnes je slyšet ten sykot hada z ráje: „Budete jako Bůh, vy sami budete rozhodovat...“ A toto rozhodnutí neposlechnout provází lidské pokolení dodnes.
Bůh to ale s námi nevzdal. Chce nás zachránit. Jeho vize o dovršení světa s naší účastí tisíckrát převyšuje představy všech státníků, politiků, vědců. On nás hledá, chce nás mít u sebe a pro sebe, protože jsme jeho děti. Aby lidstvo vrátil na správnou cestu, vybral si jednoho může z kmene Hebrejů, Abrahama, který mu nic neodepřel. Dokonce mu neodepřel ani svého syna. V Izákovi už máme vidět předobraz Božího syna Ježíše, kterého Otec neušetřil. Abraham obstál ve zkoušce poslušnosti a Bůh mu slíbil, že rozmnoží jeho potomstvo jako hvězdy na nebi, jako písek na břehu mořském a v jeho potomstvu dojdou požehnání všechny národy země a z něj učiní veliký národ (1. Mojž. 22, 16–19). Izraelité. O jejich historii pojednává celý Starý zákon. O tom, jak Hospodin uzavřel s Izraelity smlouvu, o Desateru, zákonu, který dal Mojžíšovi, o tom, jak jej lid okamžitě začal porušovat. („Klaněli se zlatému teleti.“) Je to o vyjití z otroctví a o přechodu Rudým mořem, o jejich bloudění na poušti a o návratu do zaslíbené země atd... Boží zákon – Desatero! Jak jednoduché proti džungli dnešních zákonů. Dodnes platí a dodnes je přehlížený. Nakonec se Bůh rozhodl místo proroků, kteří byli stále zabíjeni, poslat nám svého Syna. „Na něj budou mít ohled.“ (Mat. 21, 37–43) Ježíš shrnul celý zákon do jediné věty, do jediného příkazu: „Milovati budeš Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a bližního jako sebe sám.“ (Mat. 22, 34–40) Nám všem dál zákon lásky. 17 února začíná pro křesťany postní doba. Toto období máme proto, abychom se rozhodli pro lásku. Pro lásku k tomu, který za nás dál život. Bojujeme o svoji vlastní duši. Nepřítel bývá často silnější. Není to hloupý čert z pohádek, ale vysoce inteligentní duch, který dobře ví, čím a jak nás získat. Ano, nabízí nám lákavé věci a my bychom měli rozlišovat a nenechat se svést. Tak jak to bude s tím očkováním? Bojíte se, jestli je nová vakcína spolehlivá? Nebo nechcete onemocnět a snad i nakazit okolí a zabírat místo v nemocnici?
Přeji nám všem, abychom se jak ve velkých, tak v malých věcech dokázali správně rozhodnout.
P. Stanislaw Sikora - děkanství Hostinné
